středa 5. září 2012

Ach ta klimatizace!!!

Tak místní klimatizace si vybrala svou daň. Chápu, že je teplo a chápu, že je vlhko a lidi v tom nechtějí celý den pracovat. Ale opravu se musí člověk oblékat do svetru při vstupu do obchodu či do autobusu, protože má pocit, že vchází do mrazničky? Prostě bez klimatizace se Amerika nehne. Je to sice hezké, ale neslouží to moc zdraví. Možná už na to tady jsou zvyklí. My tedy ne. První padl Vláďa. Asi je to tím, že jsme ho neoblékli, když jsme šli do obchodu. Možná mu přidala i naše klimatizace, ke které si Vláďa s oblibou stoupal. Takže najednou měl 38 horečky a začali jsme se pídit po systému amerického zdravotnictví. Dostali jsme kontakty do dvou místních nemocnic, nedaleko. Místní doktoři jsou totiž k dispozici pouze a appointment. Naštěstí jsme to zatím zkoušet nemuseli (pokud se budete chtít dozvědět více z mnohem lépe informovaných zdrojů, zkuste třeba tento odkaz). Na druhém místě jsem skončil já. Již několikrát mě ofoukla klimatizace na různých místech, včetně práce či autobusu, proti čemuž začala protestovat moje hlava. Takže se občas vrátím domů, s vypětím sil pomůžu alespoň trochu s dětmi a jsem rád, že mohu lehnout a spákem to alespoň trochu vyřeším. Ale nevím dne ani hodiny, kdy mě to popadne a efektivita práce se výrazně sníží. Hned v neděli po návštěvě muzea se zvýšila horečka i Marušce. Už se asi nikdy nedozvíme, jestli to na ní pšiknul Vláďa, nachladila se v obchodu nebo v muzeu nebo to bylo všechno dohromady. Každopádně během neděle a volného pondělí se ukázalo, že Maruščin plný nástup do školy se patrně odloží (o tom v dalším blogu). No, a v úterý si krk obvázala i poslední část rodiny. Olinka to určitě dostala od dětí. Nemá to sice nějaký dramatický průběh, ale příjemné to rozhodně není. Proti klimatizaci jsme se začali bránit alespoň doma. Kašleme na energetickou úsporu v domě a natvrdo začínáme zvlhčovat větráním zvenku. V bytě je sice poněkud vlhčeji a tepleji, ale prozatím to není nepříjemné a vyrovnává se rozdíl při přechodu mezi venkovním prostorem a domovem, kde jsme nuceni trávit mnohem více času, než jsme si doposud představovali. Ale třeba si zvykneme. Stejně by to bylo jednodušší, kdyby té klimatizace nebylo tolik.

Žádné komentáře:

Okomentovat