Florida

Již dlouho jsme Marušce slibovali moře a chvilkový únik z nastávajícího nevlídného podzimního počasí ve Washingtonu. V září jsme tak našli a zajistili prodloužený víkend na Floridě v megapolisu Miami-Fort Lauderdale. Hotel byl skoro u pláže i s malým bazénkem v případě bouřlivého počasí. Kromě toho jsme měli v úmyslu využít půjčené auto k výletům po okolí. Leč, člověk míní a hurikán mění. V tomto případě změnil náš čtyřdenní výpad v bezmála týdenní dovolenou. Již při odletu jsme sledovali hurikán odcházející postupně z Floridy, aby nad Atlantickým oceánem nabral sílu a udeřil na východní pobřeží USA. Synoptické mapy se středem hurikánu se staly naším každodenním společníkem. Spekulovali jsme, jak a hlavně kdy poletíme zpátky, jak velké škody natropí bouře ve Washingtonu a především sobecky, v naší čtvrti a v našem baráčku. Naštěstí byl čas i na příjemnější věci. Maruška měla životní zážitky ze sledování aligátorů ve volné přírodě v národním parku Everglades. Pravda, měl jsem pocit, že všichni aligátoři museli mít z hlučným airboatů hluché všechny uši. Naštěstí jsem později pochopil, že aligátor je sice nebezpečné, avšak celkem tupé zvíře. Vláďovi turbína nevadila, v největším randálu usnul a aligátory prospal. Neviděla je ani maminka, která prohlásila, že podobné tvory nemusí (no, stejně nás provázeli všude). Vrcholem cesty byl celodenní výlet do Kennedyho vesmírného střediska na Mysu Canaveral. Samozřejmě jako správní turisté, nic zvláštního. Muzeum programu Apollo s lodí Saturn však stálo za to, stejně jako naučný 3D film s úchvatnými záběry z Hubbleova teleskopu. Vláďu zase zaujaly prolézačky a především autobus, kterým se vozili astronauté k raketoplánu. Pro Marušku byla vrcholem závěrečná atrakce, kdy jsme si na trenažeru zkusili start raketoplánu ("bylo to hrozné, ale nejlepší to bylo potom, protože se otevřela střecha a nad námi byly hvězdičky a Země"). Návštěva oceanária se nesla především ve znamení skákajících delfínů včetně toho nejslavnějšího - rekordmana ve skoku do výšky Flippera (údajně je to hrdina jedné z nesčetných amerických zvířátkových show. Nevíme, televizi nevlastníme). My dospělí jsme ocenili tichý koutek s totálně línými aligátory a želvami a dokonce i s malým leguánem pobíhajícím v korunách stromů. Poněkud zklamáním byla návštěva indiánské vesnice uprostřed Evergladských mokřadů. Místo prohlídky nám bylo shlédnout naučný film, jenž by se dal shrnout jako ponaučení otce synovi o dodržování indiánských tradic. Nejcennější byly novinové výstřižky v jednom boxu, umně schované za jiné obrázky. No, číst to všechno a dozvědět se nějaké informace, to by bylo na průměrného Američana dost. A člověk toužící se něco dozvědět se zase rád ohne a popídí. Nakonec jsme stihli i to moře, pravda, až na závěr pobytu. Ne, že by nebylo počasí. Dozívající hurikán však udělal své a první dny byly takové vlny, že nám jedna z nich neopatrnou Marušku spláchla od boků k patám a mohli jsme být rádi, že jí nám moře neuchvátilo celou. Fotogalerie