Za zimou do Rochesteru a na Niagaru

Po vánočních svátcích jsme zase jednou sedli do půjčeného auta a vydali se na sever. Den předtím jsme zkoumali ze všech stran počasí, protože severovýchod USA postihly sněhové bouřky a stav silnic bl značně nejistý. Nakonec po pohledu na obrazovku monitoru v pět hodin ráno bylo rozhodnuto, že to riskneme. Naštěstí se ukázalo, že automobilový národ si nemůže dovolit mít příliš a dlouho zasněžené silnice. Ekologie sice přitom pláče, protože silnice se pokrývají silnou vrstvou soli, ale na některých místech silnice rozhodně nevypadala, že na ní nasněžilo 20-30 cm sněhu. Po sedmihodinové štrece se naše auto dotalo do Rochesteru, města velikosti Plzně, v minulosti velkého průmyslového, dnes spíše "pouze" univerzitního města. Po krátkém bloudění jsme nalezli i dům našich kamarádů a mohli se ohřát.

Temně mrzne Niagara...

Niagarské vodopády byl vlastně hlavní turistický cíl, který jsme, kromě návštěvy, chtěli navštívit. Po hodině jízdy po dálnici pod šedivou oblohou parkujeme u Niagarských vodopádů. Již zdálky se k nám donesl jejich řev, ale bylo nutné se prosekat přes návštěvnické centrum, dokonce nejedno. Turistických atrakcí nakonec nebylo mnoho otevřených a turistů se v mrazivém počasí toulalo také málo. Dovedu si představit davy v letní sezóně. Vodopády jsem viděl již před třemi lety z Kanady a až tady jsem pochopil, proč všichni tvrdí, že pohled z kanadské strany je zajímavější. Jednak je mnohem lépe vidět kanadská podkova a zepředu i americká strana a především na americké straně není les mrakodrapů, vyhlídkových věží, hotelů a jiných atrakcí. Při pohledu z Kanady na vodopády tak má člověk tyto "atrakce" za zády, zatímco z USA je vidí pěkně defilovat před očima.

Vykonali jsme krátkou procházku na Kozí ostrov, avšak kanadská podkova se ztrácela v oblacích vodní tříště a páry. A tak jsme byli pokřtěni taky a mohli se zmzlí vydat 150 km zpátky do Rochesteru.

Druhý den hustě sněžilo a na nějaký výlet to moc nevypadalo. Rozhodli jsme se alespoň podívat se na jezero Ontario. Na parkovišti nebyl nikdo a celý park u pobřeží zasněžený. Nejprve se nám moc nechtělo, nakonec se však Vláďa seznámil se sněhem, kde se mu zalíbily vyjeté koleje ve sněhu. A tak si maminka šla sednou do auta a my ostatní jsme s dobrými botami vyrazili. Vláďovi se nakonec líbily i vlny, skoro jako na moři (Maruška prohlásila, že to "byl divný rybník, skoro jako moře"). No, a potom zbýval neúspěšný pokus o nákup bot a bloudění po dálnicích Rochesteru. Po posledním vínu nás čekala cesta domů zasněženým státem New York, méně zasněženou Pennsylvánií a nezasněženým Marylandem. Za pouhých osm hodin jsme brzdili před naším domečkem.